Autor: Rwakk
Beta-read: Aidrien Assagir
Fandom: originální
Pokračování: 14/37
Pairing: žádný
Stručně: Zibra se dozvídá o ztracených dracích a souboji Jabela s Valkasem.
Varování: -
Věnování: -
Ravier doběhl k oběma drakům. Jabel
byl na tom velice špatně, a i když se ho Varius propojením jejich životů snažil
udržet naživu, brzy měl odejít.
„Sakra... Tohle už nedovolím. Ivory?!“ Otočil
se na dračici, která taky zkolabovala. „AAA, já se z toho zblázním! Bohové,
proč já?“ Popadl Ivory a položil jim k těm dvěma. Pak vyletěl před jeskyni. Tam
se porozhlédl. Sem si jistý, že jsem je tu viděl. Spatřil rostliny
podobné kopřivám s modrými květy. Zaradoval se. Vyrval je i se zeminou a
spěchal zpátky do Hnízda.
„Tak sněz to, ty jeden tupče,“ vnutil Variovi
ty květiny. Pak přešel k Jabelovi. „A co s tebou... Chjo.“ Násilím mu otevřel
tlamu. Buď ho zabiju, nebo zachráním. Jiná možnost není. Nacpal mu plnou
tlamu tou květinou a nedovolil mu i reflexivně vyplivnout. Málem ho udusil, ale
Jabel nakonec polkl. Účinek se dostavil hned. Pěna zmizela, drak dokázal dýchat
sám.
Pak se ještě postaral o Ivory, která
nakonec dělala nejvíce problémů. Reflexivně ho kousla do pracky. Ravier si
povzdechl. Víc toho dělat nemohl. Nevím, kde jste kdo, ale hodila by se
trochu pomoc.
---
Mikel, při všech předcích na hvězdách, kde
jsi?
Nikdy neletěla tak rychle. Hrůza ji
poháněla, aby ze zuboženého těla dostala i ty zbytky sil, které jí zůstávaly.
Pročesávala pohledem okolí, ale neúspěšně. Zoufalství nad celou situací, do
které je dostala, jí svíralo srdce až k nesnesení. Zařvala a vložila do toho
veškeré emoce, jež cítila. Bez ohledu na to, kdo by ji mohl slyšet.
Dosedla na zem, protože už nemohla dál.
Mikel se připravila, skočila a minula.
Zaslechla totiž volání, které se neslo lesem.
„Co to u jedovatý houby je?“ Vyrazila po
zvuku. I ostatní draci, co lovili, se začali slétat k zdroji hluku.
Merin vzhlédla, když se u ní ostatní
objevili.
„On... On...“ sklapla čelistmi naprázdno,
neschopná pokračovat. Před očima se jí znovu objevil Valkas a jeho smrtící
touha chránit. „Pospěš,“ sklopila těžce hlavu a doufala, že Mikel pochopila.
Všechno na ni v tu chvíli dolehlo s ještě hrozivější tíhou. Představa, že by ho
ztratila, byla nesnesitelná.
Mikel pochopila.
„Jabel... JABEL!“
Okolní draci, Jirea a Ellena, nechápali, o
co se jedná. Nakonec i jim dvěma došlo, že se stalo něco zlého. Jirea odletěl
směrem, kde měla být Zibra, a zbylé tři dračice vyrazily tou největší
rychlostí, co to šlo, k Hnízdu.
---
Ravier si oddechoval. Jabel byl ve
stabilizovaném stavu. Ivory také a Varius se zrovna protahoval.
„Přišel jsi akorát... Ale kde jsou
ostatní?“ vyptával se Varius velikána.
Ten, než stačil odpovědět, byl přerušen
větrnou bouří, kterou dračice nesly na svých křídlech. Merin, Mikel a vzápětí i
Ellena dorazily na místo. Merin při dopadu klopýtla a vysílením se nedokázala
postavit.
Mikel přiběhla k bratrovi.
„Ne... Já nevím, jestli to bude stačit,“
vřískla se zoufalstvím v hlase.
Ravier se usmál.
„Není to tak zlé. Použil jsem byliny,
které zastavily krvácení. Měl by být schopen přežít, když bude chtít.“
Ravier byl také unavený. Jenže strach z
toho, co ho ještě čeká, byl ohromný. Musel nahlásit Zibře, že pod jeho vedením
zemřeli dva draci. Zklamal a byl ochotný přijmout jakýkoli trest.
Merin se pokusila postavit na nohy.
Povedlo se jí to, ale až po několika roztřesených pokusech. Opatrně se vydala
ke stěně Hnízda, co nejdál od ostatních draků. Napůl, aby nepřekážela, napůl
protože měla z Mikel strach. Věděla, že to byla její vina, že tam Jabel leží v
tomhle stavu. Jak skvělá by byla příležitost teď všechno v hněvu říct!
Vyklopit, co Merin skrývá, byť nepotvrzené, a pomstít se tak Merin, že tohle
dopustila.
Klesla ke stěně a věděla, že se odtamtud
už nehne. Nohy se jí spíš podlomily, než aby ten pohyb udělala vědomě. Zavřela
oči a víceméně jen poslouchala ševelení okolního dění. Nebude to nic platné,
ale když si chvíli odpočine, třeba bude schopná fungovat tak, jak Zibra žádá.
Mikel se snažila ze všech sil. Podařilo se
jí to na poslední chvíli. Byliny, které Ravier použil, opravdu pomohly. Bez
nich by byl Jabel už nějakou dobu mrtvý. Pak se postavila k Ivory a začala
léčit i tam. Nechápala, co se to děje. Proč se všichni zraňují? Podívala
se na Merin. Tohle mi budeš muset vysvětlit, mrcho. Beztak za to můžeš ty.
Varius si stoupl k Merin.
„Jak jsem slíbil, nenechal jsem ho umřít.
Děkovat mi nemusíš,“ pronesl chladně. „Jednou mi to nějak vrátíš. I kdybys
nechtěla.“
„Jsem si toho plně vědoma,“ odpověděla
Merin tiše, sotva slyšitelně. Budu mít ale dost času vyprosit pro vás
požehnání, než se na mě vrhne tvoje... družka?
Kolem Varia se prohnala žlutá šmouha.
Narazila do Merin a přimáčkla ji ke zdi. Mikeliny temně rudé oči sledovaly krk
nebohé Merin.
„Co jsi mu udělala, mrcho?“
Varius byl zaražený stejně jako zbylí
členové Letky. I Ivory, která se probudila, a byl to teprve šok. Rozplakala se
a breptala něco o tom, že další mrtví už ne.
Varius se vrhl na Mikel a odtáhl ji od
ledové dračice, která se následně sesunula na zem. Merin se instinktivně
pokusila chránit před dalším útokem, ale nepovedlo se jí to. Snaha vyšla na
prázdno. Chvěla se a její led se třepotal jako plamen svíčky.
„Nech ji být. Ona za to nemůže,“ podíval
se Varius Mikel do očí.
„Ale... Ale ona je mrcha, co mu ublížila.
Ona je...“ Chtěla vykřiknout březí, ale když viděla její pohled, nemohla to
říct. Byl to odevzdaný pohled zvířete, které čeká na poslední ránu. Mikel místo
toho začala vzlykat.
Do místnosti vešla Zibra doprovázená
Mefistem a Jireou. Mefisto ihned vyrazil zděšeně za Ivory. Objal ji a začal
konejšit. Zibra se rozhlédla a málem sama omdlela.
„Chci vědět, co se tu stalo. A začnu tebou.“
Postavila se před Merin a výhružně začala.
„Pověz nám všechno!“
„On... On...“ vykoktala Merin tiše a
nedořekla. „Sama moc dobře víš. Řekla jsem pravdu.“ Merin se začaly koulet slzy
po tvářích. Přestože měla perfektní příležitost Valkase prozradit, říct, co
udělal, nedokázala to. Pocit, že pro něj budou výčitky svědomí nejlepším
trestem, se jí uhnízdil v mysli a v srdci.
„Udělal to Valkas?! Řekni to!“ zařvala
Zibra na Merin skoro nepříčetně. Potřebovala vědět pravdu. Jedině tak se bude
moci rozhodnout. Věděla ji, ale nemohla si dovolit zakročit, aniž by to měla
potvrzené.
Merin se rozvzlykala a sotva viditelně
přikývla. Srdce se jí rozpadlo na kousky, protože i když si zasloužil
spravedlivý trest, bylo to jako zrada. Roztřásla se, protože právě nejspíš
potopila jediného draka, který je tu mohl chránit. Před Fernerem, před tím, co
přijde, až odhalí její březost.
Proč...? Proč...? Proč to nedopadlo jinak?
Proč...? Opakovala si v duchu to jediné slovo stále dokola a náhle litovala vlastní
existence, toho, že byla ve snůšce nejsilnější. Možná... Možná ji měl Mefistův
žár raději zabít, protože pak by se nestalo tohle.
Zibra vzdychla.
„A teď ty. Co se stalo?“
Otočila se na Raviera. Ten jen sklopil oči
a hlásil: „Narazili jsme na nepřítele. Podařilo se nám uprchnout, ale ztratili
jsme Nighta a Wolfie. Je mi to líto, velitelko. Nemohli jsme nic dělat. Byli to
reptoři. Opravdu tam jsou a loví draky. Příjmu jakýkoli trest, velitelko,“
poklonil se jí.
Zibra v hlavě řešila hned několik dilemat
zároveň a Mefisto jí nepomohl. Naopak.
„Spravedlivý trest, Zibro. To by mělo
přijít. Valkas napadl dračici.“ Mefisto se podíval na Merin a Jabela. Došlo mu,
že ti dva spolu mají nějaký intimní vztah, ale dokud to neovlivňovalo chod
Hnízda, nevadilo mu to. Teď by si na to rád posvítil.
„Také se musí vydat trestná bojová výprava
do reptořího hnízdiště.“
Zibra na jeho volání reagovala
přikývnutím. Dostala na starost rozhodnutí, které mohlo rozhodnout o osudu Hnízda.
Rozhodla se.
„Mefisto, sežeň draky, kteří umí bojovat,
a vyražte se podívat po Wolfie a Nightovi. Jsou také draci Letky a je možné, že
někde ještě bojují. Raviere, za nic jsi nemohl. Byli jste nepřipravení a lituji
toho. Jenže výčitky nic nespraví. Povedeš je zpátky a ukážeš jim to tam.“
Otočila se na Varia: „Ty tu se mnou
zůstaneš. Jireo,“ obrátila se na svého druha. „Sežeň Mornata. Také zde zůstane.
A Mikel také. Pojďte, půjdeme za Valkasem. Musíme to vyřešit hned, dokud je
železo horké.“
Všichni přikývli a zařídili se podle toho.
Mefisto se ještě přiběhl k Zibře.
„Máš to tam na starost, Mefisto. Jsi jediný,
kdo je může vést do bitvy.“ Zibra vzdychla. „Neriskujte. Jestli je nenajdete,
rychle kliďte se odtamtud. Neměla jsem jim to dovolit. Ale myslela jsem, že čím
dřív si projdou tímhle, tím to bude lepší. Zklamala jsem jako velitelka.“
„Ty ne, Zibro. Já je tam chtěl poslat a
přesvědčil tě. Padá to na mou hlavu. Pamatuj si to. A Valkas... Víš, co bych
udělal já... Ale mezi námi je rozdíl. Věřím, že uděláš jen to, co Hnízdu prospěje.“
Pokývl jí a vydal se sehnat záchranný tým.
Zibra se postavila nad Merin.
„Chceš jít také?“ Zeptala se opatrně a
láskyplně. Nechtěla jí ublížit, ale musela se zeptat.
Merin se pokusila postavit. Ještě něco
ve mně musí zůstávat. Ještě špetka síly, kterou bych mohla použít. To, co cítím,
není vyčerpání. Je to jen... Je to jen... Podívala se směrem k Jabelovi v
bezvědomí. Zatímco sledovala jeho zdvíhající se hrudník, postavila se na
všechny čtyři a pomalu se vydala za Zibrou.
---
Valkas je už čekal. Cestou je dohnal Jirea
s Mornatem. Mornat se zdál zmatený, ale nenamítal. Vešli do jeho ledového
království, stanuli mu tváří v tvář. Merin zůstala pozadu. Jirea se k ní
posadil a povzbudivě na ni mrkl.
„Teď se dívej, ledová, ať vidíš, co to
znamená být vůdce.“
„Vysvětlíš to, Valkasi? To, proč jsi
zaútočil na člena mé Letky? Pověz, ledový obře.“
Valkas mlčel.
„Nechceš nic říct? Ani když tě slušně
žádám? To jsi opravdu takový blázen, nebo ho ze sebe jen děláš.“
„Už bylo rozhodnuto,“ pronesl. „Ve chvíli,
kdy ti dva opustili tuto jeskyni.“
Zibra mlčela. Potom spustila: „Máš úplnou
pravdu. Ale chci vědět víc. Proč, Valkasi? I když tuším odpověď, musíš ji říct
sám.“
„Chtěl jsem ji ochránit.“
„Tím, že ji zabiješ?“
„Ano.“
„Lituješ teď svého činu? Lituješ, že jsi
to udělal? Nebo lituješ, že se ti to nepodařilo?“
Merin se přitiskla k ledové podlaze ve
snaze z ní načerpat energii. Šlo to však příliš pomalu. Těžce oddechovala.
Pozorovala Valkase, jak se tyčil na okraji svého jezírka, stále ještě
probořeného, a nevěděla co cítit. V hrudi jako by měla místo srdce díru.
Snažila se v jeho očích najít lítost. Tu pravou lítost, která by jí dokázala,
že ona sama nebude litovat, pokud se za něj postaví.
Valkas se zadíval na Merin. Já toho
lituji. Holka jedna nešťastná. Nechci ti ublížit. Jenže co mám dělat, když
neposloucháš. Musím při tobě stát. Ale na to je pozdě. Promiň.
„Chtěl jsem je zabít, Zibro. Nic víc
nepotřebuješ vědět. Lítost nic nezmění. Takový je zákon. Jako člen Letky..“
„Ty nejsi člen této Letky, Valkasi.
Stařešina tě nevybral pod má křídla... A proto o tvém osudu rozhodnu já. Zibra,
dcera nikoho. Proto važ svá slova vážně a pověz. Lituješ toho?“
Valkas byl z jejích slov zmatený, ale
přikývl.
„Lituji toho. Udělal jsem chybu, kterou
nikdy nenapravím. Rozhodni o mně, jak chceš, Zibro, dcero nikoho.“
Merin zavřela oči.
„Výčitky svědomí. To by měl být ten
nejlepší trest. Ponech mu právo zůstat tady, protože trestat se bude sám i bez
tvého přičinění,“ pronesla jasněji, než doufala. Tiskla se k ledu jako ke své
jediné záchraně. Možná, když se pokusí po jeho vzoru přetvořit si svou vlastní
jeskyni, pak... Hořce se ušklíbla. Jak dlouho bude trvat, než zaplatí za tahle
slova?
Zibra se přísně podívala na Jireu, který
jen přikývl.
„Nepleť se jim do toho, Merin... To je
rozhodnutí Vůdce.“
Merin se místo odpovědi zvedla a otočila
se k Valkasovi zády. Pár úderů srdce tak setrvala, než odešla z jeskyně.
Nedokázala vyslechnout rozhodnutí. Ano, bylo to rozhodnutí Vůdce, ale... Stále
podvědomě věřila, že se všechno spraví a ona u Valkase najde to, co potřebuje. Huso!
Moc dobře víš, že to tak nikdy nebude. Že se za tebe nikdy nepostaví tak, jak
je nutné.
Ploužila se chodbami, než se dostala
zpátky k Jabelovi. Najednou už nezáleželo na tom, jestli a kde se zotaví.
Klesla ke svému druhovi, propletla jejich ocasy a upadla do čehosi, co se
nejvíc podobalo bezvědomí.
Zibra rozkázala: „Mornate, Varie, už vás
zde nepotřebuji. Potřebuju s ním mluvit sama. Jireo, postarej se, aby nás nikdo
nerušil.“
Dva bojechtiví draci, kteří se těšili, jak
Valkase popraví, stáhli mrzutě ocasy a odešli. Jirea se také vzdálil.
„Valkasi, Merin je nejspíše březí.“
Valkas se na ni málem vrhnul, ale její
pohled v očích ho varoval, že nebude litovat, když to udělá. Zibra by ho
zabila. Byl větší než ona a stejně z ní měl strach.
„A mám pro tebe nabídku. Ty my tu odpřisáhneš,
že tu snůšku ochráníš, dokud neřeknu jinak, a já nechám vše být. Pokud ne,
nechám ty dva, aby sem napochodovali a z téhle jeskyně udělali malé peklo. I s
tebou samozřejmě jako hlavním bodem programu.“
„Žádej cokoli, ale tohle ne... Prosím,“
žadonil zoufale.
„To je mé rozhodnutí, Valkasi. Postaráš se
o potomky svého nepřítele. Plamene. Nic víc, nic míň. Chápeš to? To je ten
největší trest, který si zasloužíš. Nechci tě zabít. Můžeš se nám hodit a navíc
lituješ. Máš naději, že dokážeš, za co stojíš. Přísahej!“
Autorita a její přirozená aura zaplnily
jeskyni.
Valkas rezignoval.
„Přísahám na svá křídla, Zibro, že je
ochráním.“ Podíval se ji a do očí a dodal: “Spolu s jejich matkou. Tak
přísahám.“
Zibra se olízla. „To bychom měli. Teď jen
musím zjistit, jestli je opravdu březí, i když to je jisté. Vsadím na to klidně
křídla,“ usmála se a vyrazila.
Cestou se k ní přidal Jirea. „Přivedu ti
ji, dobře?“ řekl.
„Dneska ne, miláčku. Odletěla už trestná
výprava?“ Jirea přikývl. „Dobře. Postarej se o to, aby ostatní draci moc nepídili, co
se stalo Jabelovi. Byl to prostě regulérní souboj, který se nepovedl. Nechci,
aby na ty dva teď ostatní tlačili. Zvláště, když je to ještě horké. Teď musíme
jen počkat, co bude dál. Snad Wolfie a Night žijí. Neřeknu to nahlas, ale
klidně bych se vsadila, že to tak je.“
„A proč se nevsadit?“ pronesl Neferien,
který se za nimi náhle objevil. Zibra i Jirea se polekaně otočili. Nechápali,
jak se za ně přikradl tak tiše.
„Nevím... Nechci se sázet,“ pronesla
podezřívavě Zibra.
„Já taky ne,“ zazubil se Neferien. „Protože
kdybychom si oba vsadili na stejný výsledek, byla by to nuda.“ Zasmál se,
proběhl okolo nich a zamířil někam ven.
Zibra se s Jireou na sebe podívali a
začali se smát. Máš pravdu. Vsadit si na stejný výsledek není sranda.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu vděčný za jakoukoli zpětnou vazbu.